2026-05-09
Tři roky na cestě
O 1. Máji, o výročí, o vděčnosti. O tom, že vesmír má často mnohem zábavnější plány, než jaké si dokážeme vymyslet sami.
Před třemi lety, 1. května, jsem se svým nejstarším synem seděla u počítače. S vidinou první domluvené práce na fakturu jsme on-line zakládali živnost Evy Králové.
Abych byla připravená tříletou cestu podnikatelky oslavit, už před týdnem jsem napsala text o tom, jak se mi tenkrát zdálo těžké vyslovit, že jsem koučka. I když jako andragog jsem koučovaní poznala už před dvaceti lety. Jenže tehdy bylo docela jiné než to, které dnes přináším svým klientům po mnoha hodinách výcviků a dalšího studia.
Jenže to slovo ve společnosti divně rezonovalo. Moje odvaha začít s padesátkou na krku samostatně podnikat potřebovala aspoň trochu pevné půdy pod nohama.
Chtěla jsem napsat o tom, o kolik snazší pro mě bylo vymyslet pro Evu Královou značku EK-MEDIACE, se kterou roste moje podnikaní. Chtěla jsem napsat o tom, jak se dnes skoro stydím za to, jak málo jsem si věřila v botkách koučky. O kolik snazší pro mě bylo běžet v teniskách mediátorky, než vykračovat v lodičkách, které miluji, které patří koučce a mentorce osobního rozvoje. Která mediace sice někdy používá, ale nejsou tou nejdůležitější částí její práce.
Jenže pak do toho všeho asi vstoupil vesmír a chtěl, aby ty lodičky byly pohodlí samo. Přímo papučky s mechovou podrážkou.
Malá náhoda tomu chtěla, že jsem v tento práci oslavný den, vyrazila na koučovací procházku do lesa za domem. Na koučovací procházky s klienty chodím moc ráda. Tentokrát to bylo poprvé koučovaní po telefonu.
Já v lese, klientka 100 kilometrů daleko. Vše krásně plynulo. Objevovala se nádherná poznání, překrásně se mlčelo, aby se později dalo tvořit nové. Stromy jsou právě teď nejzelenější a nebe bylo nádherně modré. Kochám se. Prací i přírodou.
Jsem vděčná za práci, která mě tolik baví, že ji chci dělat i ve dnech volna.
Cestou domů trhám kytičku konvalinek. Jejich fotku posílám své milé klientce. Překrásnou vůni poslat neumím a nesu si ji domů.
Doma odkládám klíče, sluchátka a konvalinkám nalévám do vázičky vodu.
Odpočívám s Jiřím. Vychutnávám si připravenou kávu u odpoledního filmu a myslím na napsaný příspěvek o EK-MEDIACÍCH, o mé tříleté cestě s nimi, která začala na prvního máje.
Někdo zvoní.
Nikoho nečekáme.
„Hledáme paní Evu Královou,“ slyším v domácím telefonu u dveří. „Máme její telefon.“
Můj telefon???
Nechápu, jak by někdo mohl mít můj telefon? Zmateně procházím bytem místa, kam telefon obvykle odkládám, zatím co Jirka těm dole otvírá dveře. V hlavě si pouštím film posledních dvou hodin pozpátku.
Po schodech přichází dvě dvojice mladých lidí, se smíchem mi vysvětlují, jak mě našli.
„Jste podnikatelka, tak jsme vás našli veřejně na sítích. Pod nouzovým voláním máte svoje jméno.“
Zírám na ně a hlavou mi běží – JSEM PODNIKATELKA, kontakt na mě je snadno dohledatelný.
Dívám se na ty usměvavé tváře asi ještě studentů, nevím. A moje hlava posílá další myšlenky. Mladí lidé jsou báječní, říkám to pořád. Je to jedno z mála témat, kvůli kterým jsem ochotná jít s lidmi do sporu. Když mluví o teenagerech a mladých lidech špatně.
Velká část mé práce se točí okolo mladých lidí. Chodí za mnou kluci a holky, když neví, jak si poradit s výběrem dalšího studia. Chodí za mnou maturanti, když se bojí, že jim strach nedovolí podat dobrý výkon u zkoušky. Chodí za mnou rodiče s dětmi, když chtějí posunout své vztahy. Chodí za mnou mladí lidé, kteří chtějí dělat něco jinak a potřebují si před tím ujasnit své kroky.
A já s nadšením sleduji, jak kreativní jsou v přemýšlení, jak snadno najdou cestu z míst, která je trápí. S jakou lehkostí přistupují ke změnám. Jsou ochotní si hrát s nabízenými technikami a rychle tvoří nové možnosti, které ještě před chvílí neviděli.
Se čtveřicí si ještě chvíli povídáme.
Děkuji jim za nejkrásnější dárek ke třetímu výročí živnosti Evy Králové. A není to pro mě o telefonu. I když i ten by mi velmi chyběl.
Nabízenou finanční odměnu odmítají se slovy: „Jste milá, ale my už odměnu máme. Máme radost, že jsme vám udělali hezký den.“
Udělali mnohem víc než to! Oslavili se mnou šťastný den. Den, kdy vzniklo moje podnikání. Den, kdy jsem si řekla, že nabízet koučování je skvělé. Den, kdy jsem si řekla, že můžu dělat víc než to, co mi dovoluje zaměstnání.
Zcela nečekaně jsem tedy dostala dárek, ale v mém původním plánu bylo nabídnout dárek vám.
Možná zrovna teď hledáte odvahu. Možná stojíte před změnou. Možná řešíte vztah, rozhodnutí nebo máte v hlavě tolik variant, že se v nich nedá pohnout dál.
A tak k narozeninám EK-MEDIACÍ nabízím třem z vás koučovací setkání jako dárek.
Využijte ho jako první krok, jako ochutnávku, jako prostor jen pro sebe.
Zjistěte, jak vám koučování vyhovuje.
Nezávazně, bez placení, s veškerou péčí, kterou moji klienti dostávají.
Stačí se ozvat. Však víte, jsem veřejně na sítích i tady. Eva